Už jste slyšeli o "žádosti k obnovení slibů"? Pro nás sestry-juniorky  (tedy sestry v časných slibech, které ještě na své věčné sliby čekají - obvykle 6 let) to je každoroční strašák. Anebo je to strašák  možná jen pro mě? Nevím....

Kromě vyslovení žádosti o obnovení slibů v daném řeholním společenství se od tohoto listu očekává, že v něm trochu zhodnotíte i svůj řeholní život - duchovní, apoštolát, komunitu, svoje sny a touhy...co se vám podařilo zlepšit a na čem ještě třeba zapracovat. A asi by to postupně mělo být lepší a lepší...

Ale co pak, když není? Pak to vypadá v listu asi takto...

PS ( než ještě začnete číst) : ÚRYVEK ZE SVÉHO LISTU SE ŽÁDOSTÍ UVEŘEJŇUJI ZE 3 DŮVODŮ: 

1/ jako svědectví o nesmírné Boží dobrotě a milosrdenství

2/ na povzbuzení všem těm, co se cítí podobně, aby se nebáli a důvěřovali, protože "Pán nehledá schopné, ale ochotné"

3/ abych vysvětlila svůj nick "IM-POSSIBLE" i název mého blogu...(ty, kteří očekávali Toma Cruise, musím bohužel zklamat :-) )

 

 

....Moje povolání, které se mi i přes veškeré mé snahy stále nedaří dostatečně zpochybnit, si představuji asi takto:

Jednoho dne se Pán rozhodl projevit lidstvu svojí milující lásku a nesmírnou moc znovu tím svým jedinečným (nám lidem zcela nepochopitelným) způsobem...

Rozhodl se povolat si a vyvolit do své služby a svými milostmi - v přemíře sobě vlastní - zahrnout tu nejméně pravděpodobnou osobu, která by kdy mohla být řeholní sestrou. V tom nejzastrčenějším a nejateističnějším koutě té nejateističnější země světa si vyvolil člověka, který nevynikal nijak svojí zbožností, ani cnostmi, ani pílí, ani rozumem ani odvahou ani zdravím - člověka, který se sotva zuby nehty držel průměru těchto vlastností. A jako bonus to byl snílek a cholerik, a tvrdohlavec, trochu nespolečenský, který neuměl mluvit o víře, a který byl rád, že dojel busem pár kilometrů od domova.

Pak jen stačilo nastrčit tomu člověku v správnou chvíli obrázek  Jeho mistrovského díla - Matky Terezy, a zeptat se ho: “A ty bys nechtěla?” A snílek odpověděl: “Chtěla, a jak!” A už to bylo....

Bohužel, slabý průměr všech vlastností toho člověka navzdory jeho snům ani zdaleka neodpovídal vytouženým ideálům a jeho dotaz “ Jak já bych mohla být jako Ona?” byl v průběhu let čím dál pochybovačnější.

Ale Bůh si s tím nedělal starosti. Jednou tomu člověku odpověděl na jeho lamentace nad vlastní neschopností takto: “Poznávacím znamením Boha je dělat nemožné s bezvýznamnými.”

A tak mu zvolil i tu nejméně pravděpodobnou řeholi - Misijní sestry Služebnice Ducha Svatého: misionářky v dalekých krajích, odvážné a statečné, zbožné a laskavé, silné na těle i na duchu, nebojící se hlásat Boží slovo až na kraj světa...

Když to ten člověk zjistil, pomyslil si “To snad nemyslíš vážně?! “

“Myslím! Protože má síla se projeví v tvojí slabosti” odpověděl. (2.Kor 12,9)

.. 

....A tak se snažím, co se dá (i když to možná zvenčí ani tak nevypadá...) a věřím, že Pán pokračuje se svým “děláním nemožného s bezvýznamnými” a snad jednou se budu moci podívat na fotku Matky Terezy a říct.” Ano, Pane Bože, nevěřila bych tomu, ale fakt se ti to povedlo...už jí sahám skoro po kotníky!”

A tak s pokorou a nadějí prosím o možnost složit časné sliby na další rok, aby mohl Pán pokračovat ve svém díle, protože Mu důvěřuji “že ví, co dělá, i když to tak nevypadá” a já mu dobrovolně nabízím sebe k dalšímu roku provádění jeho experimentu: vždyť Bohu není nic nemožné, ani já.    (Lk 1,37)

 

PS: Všechny laskavé čtenáře, kteří se pročetli až na konec srdečně prosím o modlitbu.... :-)